V neděli 17.6. 2018 jsme uspořádali ve spolupráci se spolkem Živá voda terénní pochůzku po okolí Broumova. Jejím cílem bylo zjistit, v jaké kondici je voda a krajina v okolí města.
Pro většinu dorazivších, některých již i skalních příznivců místních vod, překvapilo, že stačí vyjít pár set metrů za humna a objeví se svět eroze i sotva tekoucí vody.
Tok u sýpky ve Velké vsi, který byl naším cílem, byl kdysi tvrdě technicky upraven v celé délce. Byl narovnán, zahlouben a opevněn ve dně žlabovkami. Technický stav se ale stal minulostí, neboť i přesto, že tok je dlouhý od pramene k silnici jen 1,4 km, dno je místy o metr hlouběji než žlabovky, místy jsou žlabovky zcela zaneseny metr silnými sedimenty a betonové opevnění dna ční ve vzduchu v boku koryta. Korytu je hloubeno jak dnovou tak boční erozí. To je příčinou vysychání nivy na straně jedné, a rychlých přívalů vod spojených s transportem velkého množství půdy do nižších poloh. Jak jsme si ukázali později na mapě, velká část území je navíc odvodněna melioracemi. Velký snos půdy s živinami způsobil, že původní květnatá louka nivy kolem toku je plná kopřiv.
Rybník Břídlo měl posloužit pro odběr a mikroskopování vodního života. Bohužel jsme zaznamenali pouze život na hladině (vodoměrky a bruslařky), voda byla silně zakalena. Nedostatek života a zakalená voda v rybníku je zřejmě výsledkem špatné konfigurace litorálu (mělké vody do 60 cm hloubky) a profundálu (hluboké vody) v souběhu s nezvykle vysokými teplotami.
Vodní život jsme objevili až ve Stěnavě na permských výchozech asi 300 m pod horní Vebou. Část výpravy sundala boty a vypravila se přímo do toku. Pod kameny nalezli chrostíky a na skalním podkladě i ruduchy, známka docela čisté vody.
Poté jsme se přesunuli do klášterních prostor vzdělávacího centra Maiwaldovy akademie, kde byl již připraven mikroskop a lupy na donesené vzorky.
Poté Jiří Malík odprezentoval přednášku o příčinách sucha. Ty nespočívají jen v klimatické změně, ale i celé řadě lokálních příčin, které způsobily zničení malého oběhu vody v krajině. Krom poškození toků a vysušení niv, jde o i špatnou skladbu lesa (smrkové monokultury vysušují) a zejména o vysušení a utužení půdy průmyslovým zemědělstvím (chemizace a těžké stroje spolu s malým podílem organické složky v půdě zabíjí půdní život- edafon) s vlivem meliorací. Proto na jaře odteče příliš mnoho vody a přes léto toky vysychají.
V závěru přednášky Malík naznačil, jak bojovat se suchem. Půjde nejen o zádrž vody v krajině pomocí přírodě blízkých opatření (meandrující toky, rozlivy do niv, nové tůně a rybníky či poldery) a transformaci zemědělství i lesnictví.
